"Celý život zaprodala módě", pokud tento nápis nebude na mém náhrobním kamenu,

dělala jsem něco špatně. 

Dětský sen se po přijetí na střední školu oděvní stával skutečností. Ačkoliv mé učitelky ze základní školy by mě raději viděly na gymnáziu nebo obchodní akademii, kam jsem se i dostala, já se rozhodla vyměnit matematiku za konstrukci střihu a hodiny trávit nad figurální kresbou a tvorbou návrhů. Inspiraci a talent jsem dostala do vínku či zdědila po mé matce a dědovi, ať už je to dar nebo píle, těžká dřina se stala mou vášní.

 

Po velmi úspěšných letech studia jsem byla přijata na FAKULTU DESIGNU A UMĚNÍ LADISLAVA SUTNARA V PLZNI. Vzdát se malebného města ve východních Čechách jsem nebrala jako ztrátu nýbrž jako příležitost ke splnění svého cíle. Cesta na vrchol není nikdy snadná a to je správné. První měsíce na FDU nebyly vůbec snadné a já se vzdala svého osobního života, jen abych mohla udělat maximum a každou práci dokončit na 100%.

Po dvou letech jsem byla vybrána na půlroční zahraniční stáž v Barceloně. Studium na škole, kde studoval Piccaso mi dalo rozhled a především nadhled. Bakalářská práce, na které jsem po návratu pracovala mi do hlavy vštípila důležitou otázku a nad její odpovědí přemýšlím i dnes. 

Kdo skutečně udává trendy? Kdo ovlivňuje spotřebitele? Kdo způsobil, že máme v šatníku věci, které nepotřebujeme? Kdo dopustil, že hladovíme stále a stále po nových kusech? Kdo nám nahradí zdroje, které módní průmysl zbytečně spotřebovává? 

Za situaci se cítím zodpovědná i já. Módní návrhářka kázající styl a za každých okolností být trendy!

 

Získáním titulu BcA. jsem pomyslně odškrtla položku na TO DO listu a nastoupila na navazujícího magistra. Spolu s diplomem přišla nabídka, nabídka pracovní, nabídka na skutečný život. Oslovil mne majitel zakázkového krejčovství v Praze. Jejich filozofie mne natolik okouzlila, že jsem se odstěhovala do Prahy a jednou nohou ve škole vymýšlela klientům přání šitá na míru. Rok jsem lítala nejen mezi dvěma městy, ale také mezi mantinely- teorie a praxe. Narážela jsem na nepochopení ve škole i v práci. Ačkoliv se obě místa týkaly stejného oboru, myšlenka byla absolutně odlišná. Škola měla být základním kamenem pro budoucí povolání. Já už v budoucnu žila, neměla tedy další teorie v mém životě využití. 

​

Dnes se věnuji oděvnímu designu a stylingu a s čistým svědomím mohu říci, že ke každému novému kusu oděvu přistupuji zodpovědně a s úctou. Slovo extravagance používám jen s výrazem nadčasovost a hlavním klíčem jak vytvářím klientovi šatník je se záměrem udržitelnosti. 

​

​